Úvod
Před válkou – až do roku 1945 se chaty na Vranovské přehradě daly spočítat na prstech jedné ruky. Já sám si vzpomínám pouze na 3 chaty, které stály v blízkosti přehrady.
Po válce v roce 1945 se situace změnila. V padesátých letech se na Vranovské přehradě prudce rozjela výstavba chat a to podnikových, ale i soukromých.
S myšlenkou a s návrhem výstavby chaty přišel náš přítel Josef Červený, který přehradu velmi dobře znal a na přehradě měl motorovou loď „Ledňáčka“. Také já jsem si později podobnou motorovou loď s kajutou pořídil.
Pepa našel vhodné místo pro stavbu dvou chat – naší a jeho. To bylo v roce 1956. Já jsem v této době pracoval v Keramice a Pepa byl učitelem ve Štítarech. Můj plat byl tehdy 1.400,- Kčs a Marie si jako prodavačka v BODZu vydělávala cca 1.000,- Kčs. (To je informace o tom, co jsme si tehdy mohli finančně dovolit a také proto, aby bylo možné porovnání s náklady na stavbu, které činily cca 7.000- Kčs celkem.)
Žádost o pronájem pozemku byla na Povodí Moravy kladně vyřízená a také ZV ROH dal k tomu svůj souhlas. Byl potřebný pro stavební povolení.
Stavbu obou chat v roce 1957 a 1958 jsme dělali současně. Chaty našich sousedů: Ryškovi, Vaškovi a Kalina se stavěly asi o jeden rok později. Krátce se v této části zmíním o tom, že v době výstavby čerpací stanice a odběrného zařízení pro úpravnu vody ve Štítarech, se museli zbourat a na své náklady zlikvidovat chaty v I. ochranném pásmu.
O rozsahu tohoto pásma se dlouho rozhodovalo, ale na štěstí se našich chat už netýkal. Odnesli to asi 4 chaty, které stály nejblíže. Mimo jiné i chata našeho přítele Václava Škorpíka, která stála těsně před Jelení zátokou, kde bylo odběrní místo.
Dokumentace a zaměření stavby
Projektovou dokumentaci jsme neměli, pro stavební povolení stačil tehdy náčrtek půdorysu chaty s hlavními rozměry a s uvedením čísla pozemku (mezi hraničními kameny). Nejdříve jsme provedli zaměření pozemku a vytýčení stavby příslušnými kolíky.
Výškově jsme bohužel stavbu nezaměřovali. Podkladem byl pouze vymletý břeh při maximálním stavu vody. Později se ukázalo, že jsme tuto záležitost podcenily – sklepy obou chat jsou při maximálním stavu zaplaveny. A stačilo zajet na hráz a odečíst, kolik metrů chybí k přepadové hraně.
Při maximálním stavu dne 14. 8. 2002 bylo ve sklepě cca 1,5m vody.
Po vytýčení a zaměření následovala 2. fáze.
Zemní práce (jaro 1957)
Výkopové práce byly zahájeny 17. 2. 1957 a trvaly cca 2 měsíce. Provedla se úprava terénu na nulovou úroveň podlahy ve sklepě a vykopání základu pro betonovou podezdívku.
Tyto práce jsme prováděli ručně, každý na svém pozemku a výrobními nástroji byl krumpáč, lopata a kolečko.
Jezdili jsme na stavbu hlavně o víkendech, a pokud to jen trochu šlo i odpoledne po práci. Pro dopravu jsme používali vlak, autobus a Pepův motocykl zn. ZÜNDAPP a později jeho auto Z4. Já jsem v té době auto ani motocykl neměl.
Vraceli jsme se v noci a odpočívali druhý den v práci. Většinou bylo chladno, deštivo a někdy i sněhové přeháňky. Ale zima nám nebyla – zahřáli jsme se prací.
Bednění a betonování podezdívky
První bednění přední stěny podezdívky u Pepy jsme zahájili v neděli 31. 3. 1957. Stará prkna a trámky pro zhotovení bednění jsme sháněli na přehradě, kdy zejména na jaře byly zátoky plné naplaveného dřeva, starých uplavaných můstků apod. Asi jsme nějaká prkna v horší kvalitě i koupili.
S betonováním podezdívky mé chaty jsme začali 25. 5. 1957. Na betonovou směs nám písek dovezl Zdeněk Ryška, který v té době pracoval na Vytěžovacím středisku ve Znojmě. Kameny do betonu jsme sbírali na pláži a lodí převáželi z druhé strany. Betonová směs se míchala ručně. Jeden den přijel za námi i Jirka Kalina a do večera nám pomáhal betonovat.
Nejdříve se dělala podezdívka u Pepy a potom u mě.
Dřevěná kostra chaty
Na trámovou konstrukci kostry chaty jsme koupili kulatinu a známý stolař (asi pan Žák na Antonínské ul.) nám z ní vyrobil trámky cca 10x10 cm. (bylo to lacinější). Nosné trámy pod podlahou jsme sehnali na různých zborech ve Znojmě – nemuseli jsme koupit ani jeden.
Stavbu nosné trámové konstrukce chaty a střešní nosníky jsme vyrobili a sestavili nahrubo nejdříve ve Znojmě – na dvorku jednoho starého domku v blízkosti domu Červených. Trámky se potom očíslovaly a nosná konstrukce se demontovala a připravila k odvozu na Vranov.
Odvoz materiálu na stavební pozemek
16. 6. 1957 jsme odváželi stavební materiál na Pepovu chatu nákladním autem na přehradu. Tam se materiál přeložil na vypůjčený ponton (od Správy přehrady) a Pepovým motorovým člunem jsme ponton odtáhli na stavební pozemek. Cesta s pontonem trvala cca 1 hod. Po vyložení jsme prázdný ponton odtáhli zpět – cena za ponton byla limitována časem.
Hned druhý den jsme začali se stavbou Pepovy chaty – kostru jsme postavili rychle, protože všechny trámky už byly připravené k začepování. Ale všechny ostatní práce, které budou dále popsány, trvali několik měsíců a stále bylo co vylepšovat.
Stavební materiál na moji chatu jsme odváželi o 1 rok později a to až 8. 5. 1958. Ponton v ten den nebyl volný a odvoz na stavební pozemek jsme mohli provést až další den (9. 5. 1958). Z hráze jsme odjížděli až v 21,00 hod.
11. 5. 1958 jsme začali se stavbou kostry mojí chaty. Vzpomínám si, že jsem si hned první den při vykládce materiálu z pontonu vrazil do paty hřebík a následující dva dny jsem ležel s horečkou a nemohl pracovat.
Stavba Pepovi chaty
Hned další den jsme začali stavět Pepovu chatu. (Dále uvedený postup byl stejný, jako při obou chat.)
Po osazení střešních nosníků jsme dne 22. 6. 1957 dovezli našeho známého klempíře Honzu Nykodýma z Hradiště u Znojma a ten měl za dva dny hotové oplechování střechy. Kde to šlo, tak jsme mu pomáhali a spojování dvou plechů jsme se perfektně naučili. Vnější obložení kostry chaty je provedeno heraklitem tl. 5 cm a nahozenou omítkou. Vnitřní obložení je v dolní části do výše cca 1m provedeno dřevem, horní část až ke stropu je pokrytý sololitem. Strop je obložený hobrou. (Já jsem tuto hobru vyměnil za sádrokarton ve II. čtvrtletí 2003 – cena:11.700,- Kč). Prováděla to malá firma z Olbramkostela – pan Jakeš se synem.
Zastřešením a obložením Pepovi chaty jsme získali domácí zázemí a v létě 1957 jsme na Vranov jezdili nejen pracovat, ale i na dovolenou na jeho chatu. Holkám (2 a 3 roky) se tam moc líbilo a nejraději se čachtali u vody.
Proč jsem já se stavbou nepokračoval ve 2. polovině roku 1957, jsem ve svých poznámkách z té doby nikde nenašel. Skutečností je, že stavba mojí chaty začala až 11. 5. 1958.
Plech na střechu jsme si zajistili sami a to od našeho známého pana Růžičky z Brna. Bylo to pro jednu chatu 28 tabulí černého plechu o tl. 0,5 mm, který jsme po obou stranách natřeli základní suříkovou barvou. Těch 28 tabulí stálo pouze 235,- Kčs. Vydržel na střeše téměř 40 let.
Pan Růžička byl původně vysokým státním úředníkem na magistrátu v Brně s titulem „rada“, ale v té době už dělal skladníka v jednom větším brněnském podniku. Asi v rámci tehdejší ideologie: blíže k dělnické třídě.
Teprve 3. a 4. října 1998 jsme střechu pokryly novým pozinkovaným plechem o tl. 0,6 mm. Klempířské práce provedl klempíř Josef Dvořák ze Šatova s jedním pomocníkem – cena 15.800,- Kčs. vč. materiálu.
Chata se vytápí vnitřním krbem, který vystavěl Pepa Červený a 6. 3. 2003 jsme koupili a zavezli na chatu krbová kamna „HVOZDÍK“ za 10.800,- Kč.
Tepelnou izolaci chata nemá a v zimě je po dobu topení příjemné teplo, ale přes noc teplo uteče.
Kolaudace stavby
Nemám o kolaudaci z té doby žádné záznamy a domnívám se, že Stavební úřad ve Znojmě na naše oznámení o dokončení stavby nereagoval. Kolaudační protokol a povolení stavby k užívání z této doby nemám.
Po roce 1989 vyzval Stavební úřad ve Vranově téměř všechny chaty k dodatečnému provedení kolaudace. Navštívil nás tehdy na chatě Ing. Texl – vedoucí Stavebního úřadu na předběžnou prohlídku. Našel jsem záznam ze dne 14. 6. 1992 s požadavky na provedení úpravy před kolaudaci a to:
- napojení odpadu od umývadla a dřezu v kuchyni do septiku a
- prohlášení kominíka, že napojení kamen na komín vyhovuje předpisům,
- vnitřní WC napojené na septik, a likvidace kadibudky na stráni.
(septik jsme vybudovali na západní straně chaty. Používá se však i nadále kadibudka ve stráni nad chatou, i když toto provedení není povolené.) Septik je sice natřený asfaltem, ale o jeho nepropustnosti si nedělám žádné iluze.
Kolaudační protokol z roku 1992 jsem však nenašel.
Doprava na chatu
Z počátku jsme jezdili vlakem do Šumné, dále autobusem na kraj lesa za Štítary a lesní cestou pěšky - asi 45 minut na chatu. Byli jsme všichni pořádně naloženi, ale v té době nám to nevadilo. Ani déšť a sníh. Lesní cesta nebyla v té době vůbec dobře udržovaná a pro osobní auta místy neprůjezdná. Oprava cesty se řešila jednak chatařskými brigádami a později tlakem na údržbu a opravu cesty u Lesní správy – zejména po těžbě dřeva a poničení cesty vlečením pokácených stromů.
K vůli špatné cestě jsme hledali i jiné možnosti přepravy:
Krátký čas jsme jezdili autem na přehradu. U pana Smetany ve Švýcarské zátoce jsme měli zakotvenou motorovou loď dost velkou pro bezpečný odvoz na chatu. Cesta trvala cca půl hodiny. Auta parkovala v malé zátoce u pana Smetany.
Krátkou dobu jsme také na chatu jezdili pře Lančov a Lančovským lesem dolů k vodě. Cesta končila v zátoce, která byla naproti našich chat. Přes vodu jsme se převezli na staré pramici, která byla přes týden zakotvená v zátoce.
V šedesátých letech jsem si koupil loď s kajutou a namontoval do ní vzduchem chlazený motor z frézy, o obsahu 350 cm3. Jezdila rychlosti asi 10 km/hod. A jezdila spolehlivě. Zajišťovala bezpečnou přepravu až 10 osob se zavazadly. Řídila se z kajuty volantem, kterým se ovládalo kormidlo na zádi lodě. Byla obdobná, jako Pepův Ledňáček.
S velkou lítosti jsme vzali na vědomí zákaz všech motorových lodí na přehradě – v půlce, roku 1980. Loď jsme z vody vytáhli a spálili. Na výlety lodí po celé přehradě jsme dlouho vzpomínali.
Také dopravní prostředky se v průběhu let měnily:
- V letech 1958 až 1960 jsme jezdili na motocyklu JAWA 350 OHV, později se sajtkárou.
- V letech 1960 až 1965 autem „Z 4“.
- V letech 1965 až 1981 autem Škoda – Octavia,
- V letech 1981 až 1995 autem Škoda – 120 L,
- V letech 1995 až 2000 autem Škoda – Forman,
- V letech 2000 až 2009 novým autem MAZDA 121.
Užívání stavby a údržba
Na chatu jsme jezdili téměř každý víkend a na všechny svátky kromě svátků vánočních. Velikonoce a oslavy Nového roku v kruhu všech místních chatařů bylo něco, na co se všichni těšili. Časem se na jednotlivých chatách vytvořil kolektiv dvougeneračních rodin a mezi námi vzniklo trvalé přátelství, které trvá do dnešních dnů.
Nejmenovaným vůdcem této smečky byl Pepa Červený. Bohužel se Pepa s Lídou v asi roce 1980 rozvedli a Lída se později vzala Karla Mašína.
Údržba chaty nebyla náročná. Občas se provedla oprava vnějších omítek, nátěr střechy apod.
Závěr
Po sametové revoluci se naše „chataření“ silně omezilo a to v podstatě ze dvou důvodů:
Já jsem po odchodu z Keramiky do důchodu v roce 1990 začal podnikat jako OSVČ. Přes týden jsem prováděl revize elektrických zařízení a o víkendech jsem převážně psal revizní zprávy.
Druhým důvodem byly zdravotní problémy. Téměř jeden rok jsem byl v nemocnici s otevřenou zlomeninou pravého bérce (1990/91) a téměř půl roku se srdíčkem (1994 – bypasy). Následovala rehabilitace a častý lázeňský pobyt.
V posledním desetiletí jsme už na chatu téměř nejezdili. Příčinou byly problémy, které souviseli s rostoucím věkem. V mém případě zejména potíže se zrakem, zrušení řidičského průkazu a nemožnost vlastní přepravy na chatu autem. Proto jsme se rozhodli, že chatu darujeme naším mladým.
V roce 2005 jsme v rámci „Kupní smlouvou“ ze dne 14. 9. 2005 chatu „prodali“ Novákům. Jurmanovi se rozhodli, že se nebudou podílet na vlastnictví chaty a Novákovi je vyplatili. Kupní cena podle znaleckého odhadu chaty v té době byla: 138.230,- Kč. Takto to bylo se všemi předem odsouhlaseno.
Písemná oznámení o změně majitele chaty bylo dne 20. 10. 2005 zaslaná na obec Štítary a na Povodí Moravy.
S Povodím Moravy Luboš uzavřel novou smlouvu o pronájmu pozemku dne 12. 12. 2005.
Také na sousedních chatách došlo ke změnám:
Na chatě Pepy Červeného vládne Petr Mahel se svou ženou Alenkou. Kalinovu chatu koupil Petr Mahel pro svou dceru Katku. Na chatě Ryšků vládnou Plánští ale Jarka Ryšková je dodnes stálým a věrným návštěvníkem. U Vašků se moc nezměnilo. Mladí Vaškovi tam téměř nejezdí – asi k vůli práci Jardovy ženy Aleny.
Na hodně věcí jsem asi zapoměl, přesto tím končím.
Ve Znojmě dne 22. 10. 2015 Vypracoval: Zdeněk Dvořák